Prohrávám
Prohrávám ten svůj boj s tou zákeřnou nemocí. Každý den zvracím...několikrát. Dnes jsem zvracela 4x... stydím se.
Každý den vstávám s přesvědčením, že dnes to bude jiné, že dnes to zvládnu... že nebudu vůbec jíst, a když už tak jen "nezávadné" potraviny - tj. zelenina... ale duž bleju i tu. Když už mám nacpanej žaludek salátem, ten můj podělanej mozek spustí že bych to měla jít vyzvracet, že tam určitě jsou nějaký skrytý kalorie, že tloustnu...že nesmím jíst vůbec... jenže vědomí, že půjdu zvracet jen misku salátu je dost nepříjemný - takže mi ta druhá část mě, ta bulimická Petra, začně přikazovat, ať sním ještě tohle a tohle...když stejně půjdu zvracet.
Už měsíc bydlím s přítelem - jeho lednička je pořád plná těch "zakázaných" potravin. Já tam akorát pořád udržuju šuplík plnej zeleniny...ale i když se mi jí podaří sníst víc, než je na běžného člověka normální, jdu jí dokoupi... nepřežila bych,aby mi řekl, že hrozně moc jím... jinak ta žádné jídlo nemám, stydím se za to, že vůbec jím... musí si o mě myslet že jsem fakt nechutná... nedávno mi řekl: " Ty jíš hodně másla, že jo?" ...a to bylo jen proto, že jsem mu na tom másle dělala večeři a spotřebovala jsem ho skoro třetinu... ale ta poznámka, že si všímá toho, co z lednice mizí, mě zase poslala do háje... furt na to myslím...proto mu už skoro radši nevařím. a když už, tak jdu nakoupit všechny ingredience a potřeby za svoje peníze, než abych mu něco vzala a on si myslel že jsem to snědla.. nejhorší je, že on nakupuje i pro mě. Ale je mi vždycky hrozně trapný při nákupu říkat, že vůbec něco chci, a tak v košíku končí jen "dobroty" rozuměj zákeřný potraviny, který jsem nikdy ani nejedla, jen proto, že vím, že jsou plný tuku... a on je jí... jenže i když jí úplně všchno má pořád 72kg na 180 cm a je strašně hubenej... já jsem vůči němu jak koule...nechci být širší než můj kluk... pomoc...
Ale to je jen ta světlejší stránka toho všeho...když uyž si něco dám a ten můj posranej mozek mě začně přemlouvat ať si dám víc, že to stejně půjdu zvracet... tak si dám...ale pak jdu všechno znovu dokoupit, aby nikdo nic nepoznal... denně utratím skoro tři stovky za jídlo, který ani nechci a který končí v míse... a peníze na účtu mizí. Nevím z čeho zaplatím nájem...
Každý den vstávám s vědomím, že dnes už to bude jiný.Že si ke snídani dám jen jablko a odtučněný jogurt a pak už třeba jen zeleninu, nebo když se zadaří, tak nebudu jíst vůbec...ale já kráva si vždycky dám třeba ty jablka dvě, tři...k tomu chleba s medem...za půl hodiny tři mandarinky... jogurt...kousnu do salámu... atd atd... nedokážu to zastavit...jakmile začnu. Můj "rozumněj" mozek vypne a já se jen láduju... a pak si nadávám.
Celý dny už jsem neudělala nic pořádnýho... protože jen zvracím a žeru a zvracím a žeru... a pořád dokola...
Už nemůžu...
Nejradši bych se nechala někam zavřít. Kde by tohle všechno bylo pod kontrolou... Ale nemůžu... nepřežila bych ten stud, to někomu svěřit... Jsem přece TA perfektní...
Chci radši umřít.
Včera mě málem načapal zvracet... už to nezvládám.
Jsem krává debilní tlustá! Poraďte mi někdo, jak se nejlíp zabít... jinak už fakt nevím...
Komentáře
Přehled komentářů
Milá autorko blogu, velmi mě překvapilo, že jsem narazila na tvůj blog, sice skoro o rok později, než byl psán... ale vidím se v tobě, jsi úplně jako já. Snažím se z toho dostat ven a ono to ne a ne přestat. Kdyby jsi ty nebo vlastně kdokoliv s podobným problém potřebovat hodit řeč.. můj mail: natalijabekonkovic@gmail.com
Nezvdávejte ten boj s bulimii...
psy
(jana, 5. 5. 2014 0:18)díky za tvuj blog! moc mi pomáhá! ale jen bych ti chtěla napsat, že by ses s tím možná mohla někomu svěřit osobně, zkus někoho neznámého, nějakého psychologa.uvidíš, jak se ti uleví a jak ti poradí
Přátelství pomáhá
(L, 5. 1. 2014 21:25)
Ahoj. Nechtěla by ses seznamit a povidat si o tom s cizí holkou(přes maily)? Když čtu tvůj blog, je to jako bys mi kradla myšlenky...
Mužeme si navzajem pomáhat zhubnout..:)
Prosim. Oboum nam to prospěje:)
lucinkaluci3@seznam.cz
tenhle blog jsem vytvořila, pro všechny, kdo by se chtěl seznamit, a konečně o tom mluvit. Nebojte se!Obě zustaneme v anonymitě.
Drž se!!!!!!!!!!!!!!!
(Er, 14. 12. 2013 19:10)
Já sbydlím u rodiču ( :( ) , ale s tým jídlem sem to taky tak měla. Matka si začala všímat,že mizí nějak moc jídla. Takže sem si kupovala svoje "ládovací"jídlo,který sme si schovávala...jenže peníze tímhle stylem prostě zmizí stejně rychle jako to jídlo v záchodě. Přestala sem je mít. Takže počase sem zase začala ujídat z lednice...
I já přemejšlela nad koncem svýho života... několikrát..i já se stydím před svým přítelem snís i tu blbou mandarinku...
Je to otravný... unavující.
Ale petruško,nejchtěj umřít. To ne. Nikdy nevíš,co se stane. Třeba si za pá r let budeš jako šťastná holka říkat- kdybych se tenkrát zabila,ted bych tu nebyla a nemohla bejt šťastná_.
Možná to zní jako nějaký fantazi, i mě se to tak zdá ... ale když můžou jiný.. tak proč né my? ...
Přece musí někde existovat "spravedlnost".... přece my nemužem trpět zatímco jiný sou bezproblémů... mi nemužeme nenávidět samy sebe,když jiné se tolik milují.... to přece nejde!!! to já nechci!!!!!
Nejsi v tom sama
(Michelle, 30. 9. 2014 16:52)