Jak to začalo
Za jak dlouho mě zabije bulimie?
Už to nezvládám...
Bohužel, člověk co mi měl být oporou pokračoval ve svých poznámkách na mou postavu, někdy to ani nemyslel zle, ale v této situaci mě to zraňovalo... tlustá jsem nebyla (175/65), ale vychrtlá taky ne a to přesně po mě požadoval. Už vlivem stresu jsem zhubla 5 kilo...ale ani si toho nevšiml...
... z diet, které jsem se snažila držet, abych byla perfektní, jsem se začala přejídat a následně zvracet... teď už zvracím po všem... ani se nemusím přejíst, ráno si k snídani dám ovesnou kaši (bez cukru, trocha sušenýho ovoce, odtučněný mléko) a dostanu hrozné výčitky a ty nepřejdou dokud se nedojdu vyzvracet... přes týden se s tím snažím bojovat (nebydlím doma, jídlo si nenakupuji do zásoby) a zvracím tak jednou denně, nebo obden... ale víkendy doma (jednou za dva-tři týdny) to je svátek obžerství, nebo aspoň podle mého pohledu, doma se vaří vydatně a já nedokážu kontrolovat své tělo, aby nejedlo... takže to občas zvracím i 7x denně...
Mám velké deprese, nejradši bych se zavřela doma a nejedla až bych úplně zmizela ze světa...pryč... navalilo se toho na mě teď strašně moc a já to nezvládám, a můj boj za to, být dokonalá jde čím dál víc do kytek... copak můžu být dokonalá, když si cpu prsty do krku a jsem upatlaná od zvratků? A mé nehty na ukazováčku a prostředníčku už skoro nejsou nehty, jak je žaludeční šťávy rozežírají... péči o zuby se věnuji víc než dříve, bojím se dne, kdy se mé zvracení projeví i na nich...
Buší mi srdce, jsem unavená, chvílemi přestávám mít cit v rukou, je mi zima... krevní výsledky mám ale v pořádku a doktoři neví, co by mi mohlo být (o bulimii mlčím)... nechci aby mě někdo nutil přibrat a vím, že jakmile se začnu stravovat normálně, přiberu... už nechci být nikdy tlustá... ještě teď jsem, mám špek na břiše a větší prsa (který začaly hubnout až teď-konečně!) a díky nim vypadám jak machna... taky mám širokou pánev (zadek ale nemám velkej)...kéž bych mohla vzít sekáček a tu pánev si osekat...
Ale stejně se mi vždycky uleví, když přijdu domů, sundám masku, lehnu na postel stočená do klubíčka a brečím...
Když se mi něco nepovede, jdu zvracet...i když nemám co...nebo aspoň cvičit, dokud mi není na omdlení...
Chci umřít...a jsem nejspíš na dobré cestě... :(
Jste první, komu o tom říkám...
někdo
(jana, 5. 5. 2014 0:07)