Apatie
Apatie. Absolutní. Už to na sobě pozoruji déle a začíná mě to děsit.
Je mi všechno jedno. na všechno jsem rezignovala. Na všechno kromě práce a mého těla. I školu jsem přeřadila na druhou kolej, přátele taky, kdyby se mi sem tam neozvali sami od sebe a někam mě nevytáhli, tak se s nimi z vlastní iniciativy ani nevidím. Na facebooku mám 20 nepřečtených zpráv, jen proto, že prostě se nemám chuť s nikým bavit. Ani psát, cokoliv. Jediný s kým komunikuji jsou klienti, když mi zadávají zakázku, nebo když jim práci odevzdávám, ale i komunikace s nimi mě obtěžuje.
Jsem hloupá, nevážím si toho so mám. Nebude to dlouho trvat a už mi ani nikdo nenapíše a nepozve ven. Paradox je, že když jsem venku a mám kolem sebe lidi, jsem šťastná, všechny problémy jsou pryč a opravdu se bavím, vůbec nic neřeším. Všichni mě znají jako veselou a bezstarostnou. Kdyby tušili! Přeju si, aby se objevil někdo, kdo by se mi podíval do očí a všechno to tam uviděl. Všechnu tu prázdnotu, bolest, pochybnosti... a neodsuzoval mě. Ani by nemusel nic říkat, stačilo by obejmutí. Tak strašně toužím po tom, aby mě měl někdo rád takovou jaká jsem a pomohl mi s tím bojovat, s tou hroznou bestií! Nemyslím tím jen muže, kohokoliv...Já už na to nestačím, jsem slabší a slabší... jednoho dne z domova už nevyjdu. Hrozně se toho bojím! Že se to opravdu stane... už teď, když přemýšlím, jetstli jít ven, nebo ne... říkám si, a proč? Proč bych měla chodit? Proč bych se zase měla přetvařovat jak moc fajn mi je? Proč bych se měla oblíkat, česat a líčit? Když ani nemám být pro koho hezká? A dokud nebudu hubená, tak nemá cenu si něco začínat... všechny posílám pryč, stavím si kolem sebe zeď. Už nechci nikdy poslouchat narážky na to jak jsem tlustá a nebo ponižování před přáteli kvůli postavě. Už aby na mě byly jen kosti a kůže, žádnej ten hnusnej tuk. Radši poslouchat to, že jsem vychrtlá, než si nechat mačkat "madla lásky".
Dřív jsem věnovala spoustu času péči o sebe. O vlasy, o nehty, kůži... Ve sprše jsem trávila spoustu času - peeling, šampon, kondicioner, zábal, krém pro jemnou kůži... chtěla jsem být dokonalá. Teď nemám být pro koho, protože vím, že moje tělo nikdo neuvidí. A nemá cenu, se starat o to hnusný tlustý tělo, když je obalený tukem. Teď ve sprše taky trávím dost času, ale jen kvůli tomu, že se mi líbí pouštět na sebe úplně horkou vodu, dokud nemám červené skvrny. Dělám to kvůli tomu, že je mi věčně zima a tohle je jedinej způsob, kdy cítím opravdu teplo. A taky me svým zvráceným způsobem uspokojuje, že to po chvíli začne bolet. Krém už použiju málokdy, proč byc chtěla mít hebkou kůži, když schovává něco tak hnusnýho?Šampon a kondicionér? Jo, proti padání vlasů. Stejně to nefunguje. Ale tonoucí se stébla chytá... ach jo, štve mě, že už nejsem jako dřív. Kolikrát se musím i přemlovat, abych se převlíkla z pyžama... nechce se mi chodit ven, nechce se mi vymejšlet co si vezmu na sebe, aby mi to slušelo (dřív mě to bavilo a měla jsem hrozně ráda francouzský styl módy) teď mě to obtěžuje a dělám to jen, aby ostatní nepoznali, že se něco děje.
Celý poslední rok je jedna velká přetvářka.
Sere mě to! Proč to musí bejt tak těžký! Proč nemůžu bejt šťastná? Proč se všechno točí kolem jídla? Proč přibírám i ze vzduchu?
Teď tu sedím, píšu tohle a přemýšlím, jestli nemám jít vyzvracet tu cuketu s rýží, co jsem si před chvílí uvařila (bez oleje, soli)... já kráva si spočítala kalorickou hodnotu rýže až potom, co jsem jí snědla! Možná bude lepší, jí jít vyblejt...nemůžu nic riskovat, když už mě to stojí tolik odříkání a bolesti, tak to přece nepodělám kopečkem rejže! Celý den jsem jedla jen ovoce a jeden jogurt - všechno jsem to vyzvracela, jen co sjem začala cejtit jak se mi to rozpíná v žaludku. Nedokážu nejíst, ale ani v sobě nedokážu jídlo mít. Když ho jím, je mi krásně, ale to co přijde po tom? Ty výčitky, ten pekelnej strach? Zvracení tak dlouho, dokud nezvracím krev? ... bylo by lepší nejít úplně, ale ono to nejde. Tak jím aspoň tu zeleninu a ovoce na kila. Ale stejně to potom vyzvracím - i když u ovoce to je zbytečný, cukr a kalorie z něj se uvolňují už v puse.
Ale aspoň mám prázdný žaludek.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj. Nevím jestli ještě chodíš na svůj blog, ani jak jsi na tom dnes, ale pokud to máš pořád stejně, jak popisuješ zde, měla bych pro tebe radu. Chew and spit. Píšeš, že když jídlo jíš, že to je ok, ale nemůžeš ho mít v sobě. Tohle je docela zjednodušení toho, co děláš. Ale ještě lépe by bylo, kdybys zašla k lékaři.
Nevím
(Alaria The Dragonfly , 12. 9. 2015 19:56)